Základní metody

Žárové stříkání plamenem

Vývojově ukončená metoda je využívána již pouze na velmi specifické aplikace. Při srovnání s ostatními metodami technologie žárového stříkání mají tyto povlaky nejnižší hodnoty základních charakteristik (přilnavost, soudržnost apod.), současně také vysokou pórovitost vrstvy. U kovových povlaků se vyskytuje vysoké procento oxidů, které na jedné straně zvyšují tvrdost, na druhé ale snižují houževnatost, soudržnost povlaku a také jeho přilnavost. Při žárovém stříkání plamenem je možné použít přídavný materiál ve formě prášku, drátu nebo tyčinky.

Žárové stříkaní elektrickým obloukem

Využití elektrického oblouku je výhodné především u renovací a oprav. Zejména tam, kde je opotřebení větší – typicky pro vytváření vrstvy o tloušťce 1–4 mm. Často se též využívá jako základ pod povlaky keramické a kovokeramické, kde je zapotřebí vytvořit podklad s vyšší pevností a houževnatostí, než tvoří základní materiál.

Žárové stříkaní plazmou

Jde o nejpřizpůsobivější metodu, vhodnou pro nástřik povlaků s vysoce kvalitními a často unikátními vlastnostmi. Plazmové stříkání je výhodné pro tvorbu homogenních i funkčně gradovaných, ochranných i funkčních povlaků z kovových a keramických materiálů či kovokeramických směsí. V případě potřeby je zde možné míru pórovitosti povlaků modifikovat, případně zcela eliminovat.

Žárové stříkaní vysokorychlostní stříkání plamenem

Povlakování prováděné při vysokých rychlostech, které dosahují až několik set metrů za sekundu. Výsledkem jsou povlaky s nejvyšší přilnavostí a vzájemnou soudržností částic.